Od dnes již všem známých „pípajících“ senzorů, přes poloautomatické řídící systémy, až po dálkově ovládaný automobil. Prvním masově rozšířeným parkovacím asistentem byl ten ve voze Toyota Prius. Toyota ho začala nabízet v roce 2003. Pokročilejší poloautomatický systém pak začal nabízet Lexus v roce 2006. Volkswagen uvedl svůj Park Assistant také v roce 2006. Jak se v čase posunul vývoj parkovacích asistentů? A na jakém principu dnešní parkovací asistenty fungují? Na to se podíváme v následujícím článku.
Nejčastěji používané formy parkovacích asistentů
Zřejmě nejznámější a nejjednodušší formou parkovacích asistentů jsou parkovací senzory. Ty mohou fungovat samostatně, a upozorňovat řidiče, akustickým nebo vizuálním signálem, na blížící se překážku. Nebo mohou být základem pro pokročilejší asistenční systémy. Jestli má nějaký automobil parkovací senzory, nebo ne, můžeme snadno poznat podle kulatých knoflíků ukrytých v náraznících. Typicky mají průměr kolem patnácti milimetrů a jsou zalakovány do barvy automobilu. I přes relativní nenápadnost senzorů se je automobilky u nejnovějších modelů vozidel pokouší umístit do difuzorů nebo mřížek nárazníků, aby nekazily celkovou estetiku a hladký povrch automobilu. Senzory mohou řidiče upozorňovat na překážku akustickým, nebo visuálním znamením, případně kombinací obou. Nejčastěji se senzory aktivují zařazením zpátečky. Na středovém displeji se zobrazí automobil z horního pohledu. S tím, jak se automobil blíží k překážce, ubývá počet zobrazených čar v okolí zobrazeného automobilu. Zobrazení pomocí ubývajících čar může být doplněno krátkým pípáním. Zvyšující se frekvence pípání má řidiče upozornit na překážku a její vzdálenost od vozidla. V některých automobilech nižší třídy je náhled automobilu nahrazen stupnicí LED diod. S přibližující se překážkou se rozsvěcuje stále větší počet diod, které postupně přechází do červené barvy.
Standardem jsou už dnes pokročilejší poloautomatické parkovací asistenty, které za řidiče ovládají volant, případně i pedály. Většina takových parkovacích asistentů se aktivuje pomocí samostatného tlačítka, když se řidič blíží do míst, kde chce parkovat. Automobil aktivuje ultrazvukové senzory a hledá pomocí nich místo dostatečně velká na zaparkování daného vozu. Pokud při pomalém projíždění kolem volného místa senzory vyhodnotí toto místo jako vhodné k zaparkování, řidič je vyzván k potvrzení parkovacího manévru. V tu chvíli automobil převezme kontrolu nad volantem, u pokročilejších systému řidič nemusí ovládat ani pedály. Pokud chce řidič do probíhajícího parkovacího manévru zasáhnout, může tak učinit například pevným uchopením volantu. Parkovací asistent tím přeruší svou činnost a řidič může manévr dokončit sám.
Jedním z posledních mezníků ve vývoji parkovacích asistentů byl systém od BMW uvedený na trh v roce 2015. Tento systém je možné objednat do BMW řady 7. Umožňuje řidiči ovládat parkovací manévr pomocí klíčku od automobilu. Přitom řidič nesedí ve voze, ale stojí vedle něj. Díky tomu je možné vůz zaparkovat do stísněných prostor a řidič se nemusí protahovat úzkou skulinou ve dveřích. Vzdálenost, kterou takto automobil může ujet, je rovna jedenapůlnásobku délky automobilu a řidič musí stát ve vzdálenosti do dvou metrů od vozidla. V současnosti tento systém umožňuje pouze jízdu vpřed a vzad. Automobil tedy musí být v pozici přímo před volným místem, kam chce řidič zaparkovat. Nyní už ale zbývá jen krůček k tomu, aby automobily mohly samostatně parkovat kompletně bez účasti řidiče.
Budoucnost parkovacích asistentů
Mezi lety 2015 a 2016 vzrostl počet nově prodaných automobilů, které měly parkovacího asistenta, o 28 procent. Většina těchto automobilů obsahuje jednodušší formu asistentů, jako jsou senzory a kamery. Průzkumy odhadují, že plně automatické parkovací systémy, u kterých nebude potřeba kontrola ze strany řidiče, se objeví v osobních automobilech v roce 2020. Takové vozy už dnes fungují jako prototypy. Před masovým využíváním plně automatických parkovacích asistentů je ale potřeba upravit příslušné zákony. V současnosti není možné, aby se vozidlo samovolně pohybovalo po komunikaci. S tím, jak se v budoucnu bude rozšiřovat provoz autonomních automobilů, které se orientují podle GPS, můžeme očekávat i parkovací asistenty založené na stejném principu. Pravděpodobně dojde k propojení asistenčních systémů v automobilech s technologiemi chytrých měst. Každé parkovací místo pak dostane vlastní senzor, který bude moci vysílat informace o obsazenosti pro všechny automobily v okolí. Konektivita a chytré technologie budou základem pro další rozvoj asistenčních prvků.
