McLaren F1

Tak, jak je toto supersportovní auto známé po celém světě, tak malé je jeho portfolio: Řeč je o legendárním McLaren F1, který byl v letech 1993 až 1997 vyroben pouze v 106 exemplářích. Je také příkladem toho, že super sportovní vůz nemusí být viděn nutně jen na závodní dráze GT1, protože jen přibližně čtvrtina z modelů F1 byla poskytnuta výhradně pro tento účel, zatímco jasná většina ze 72 vozů byla registrována pro silniční provoz. Z druhé strany, dnes sotva potkáte na cestě podobně drahé vozy, jako je Ferrari ve srovnání s F1, jehož cena byla zhruba 1,5 milionu tehdejších marek, což z něj v té době dělalo nejdražší sériově vyráběný automobil na světě, a který také jako ojetý stojí více než jeden milion eur, což je ještě velmi dobrá cena. Luxusní jsou také náklady na údržbu supersportovních aut: Kromě strašlivé spotřeby paliva supersportovní auta, jako jsou například i Bugatti Veyron 16.4 nebo Koenigsegg Agera R, spolknou značné částky na daních a pojistném – a i tohle jsou stále relativně malé částky ve srovnání s tím, co stojí majitele větší servisní oprava McLaren F1, která je srovnatelná s cenou dvou automobilů vyšší střední třídy. Vysoké částky jsou v tomto případě automaticky symbolem prestiže, takže není žádným překvapením, že McLaren F1 kromě CEO McLarenu Rona Dennise disponují nebo disponovaly výhradně prominentní osobnosti, jako byli, nebo jsou George Harrison, Eric Clapton či Elon Musk, který sám patří k výrobcům špičkových automobilů jako je elektricky poháněný Tesla Roadster. Rowan Atkinson, známý jako na Mr. Bean má také slabost k tomuto supersportu, i když svou F jedničku již dvakrát sešrotovat. Nyní se však podívejme, co skrývá pod kapotou skvost, naprojektován pod vedením Gordona Murraye. V tomto případě pod kapotou z uhlíku:

Předtím, než bylo vyrobeno všech 106 exemplářů, byly vyrobeny testovací, zkušební a demonstrační prototypy. Bylo jich přesně pět s názvy od XP1 do XP5. První z nich byl pokusný model a po třech měsících šel do šrotu. Druhý sloužil pro crash testy a třetí, známý jako XP3, se používal na vytrvalostní zkoušky při rychlosti 231 mph (371 km/h) na zkušebním okruhu Nardo v Itálii. Poslední dva prototypy, XP4 a XP5 byly především součástí marketingového oddělení, přičemž XP5 byl odpovědný za vytvoření rychlostního rekordu F1: Dne 31. března 1998 britský jezdec Andy Wallace dosáhl na XP5, který do té doby za pět let najezdil již 45 tis. testovacích mil (cca 72 420 km) na zkušební dráze VW v Dolním Sasku v Ehra-Lessien rychlost neuvěřitelných 391,2 km/h. S aktivovaným omezovačem rychlosti dosáhne F1 při 7500 ot/min rychlost 371 km/h. Při zmíněné jízdě byl omezovač rychlosti deaktivován, díky čemuž McLaren F1 při 8300 otáčkách dosáhl nového rekordu a stal se nejrychlejším sériově vyráběným automobilem na světě. Ve třídě standardních sportovních vozů s atmosférickým sáním zůstává tento výkon dodnes nepřekonaný. Americký automobilový závodník Mario Andretti navrhl přidat F1 sedmý převodový stupeň, což by umožnilo dosáhnout ještě vyšší rychlosti, protože při 9500-10000 ot/min může motor McLaren dosáhnout výkonu až 736 kW (1000 koní). První z celkového počtu 106 sériových vozů byl prodán v roce 1993 za částku přibližně 1,5 milionu DM zákazníkovi z Monaka, čímž si McLaren připsal další světový rekord – jako nejdražší sériově vyráběné auto na světě. Několik slov o verzích: Převážná většina ze všech vyrobených kusů modelu McLaren F1 - 64, byla vyrobena ve verzi pro silniční provoz. Pod tlakem ze strany některých majitelů se v roce 1994 McLaren rozhodl zkonstruovat závodní verzi F1 pro závody FIA GT1, která měla být hotova v roce 1995. Přestože měli inženýři pouze tři měsíce na vývoj McLaren F1 GTR, výsledek překonal všechna očekávání. Závodní auto s výkonem 600 koní bylo vyrobeno v počtu 28 kusů: Hned při svém debutu v roce 1995 vyhrál F1 GTR nejen mistrovství GT1, ale i 24hodinový závod v Le Mans. Na počest tohoto vítězství bylo vyrobeno pět kusů speciálního modelu – McLaren F1 LM. Aby získal homologaci, která vyžaduje určitý počet závodních vozů vhodných pro silniční provoz, vyrobil nakonec výrobce model McLaren F1 GT. Ve skutečnosti na splnění podmínky stačilo pouze jedno vozidlo, avšak na naléhání zákazníků vyrobil McLaren další dva modely, které jsou kvůli svým dlouhým převisem známé jako "Longtail" (dlouhý ocas). Nicméně i některé z modelů GTR byly převedeny na silniční provoz. Tato vozidla dosahovala výkonu až 548 kW (745 koní).

Motory McLaren F1

Technické vybavení je založeno na zesíleném dvanáctiválcovém motoru od BMW M, jinak také BMW Motorsport GmbH – právě z vývojového oddělení turbomotorů BMW pro Formuli 1, v čele s Paulem Roschem. 6,1litrový motor s čtyřventilovými válci a variabilním časováním vačkového hřídele má několik výkonových úrovní, od 461 kW (627 koní) do 500 kW (680 koní). Hmotnost samotného motoru byla asi 266 kilo. Klasický McLaren F1 (ne LM GT nebo GTR) zrychluje za 3,4 sekundy z 0 na 100 km/h, za 6,3 sekundy na 160 km/h, za 9,4 sekundy na 200 km/ha za 23 sekund až na 300 km/hod – jen si představte, že stejné množství času, co potřebuje řidič na nasednutí do auta, připoutání se a nastartování, stačí McLaren F1 na zrychlení na 300 km/h. Co se týče vzdálenosti, F1 projde jeden kilometr od startu za 19,6 sekundy, a na konci tohoto kilometru má rychlost 285 km/h. Samozřejmě takový výkon i něco stojí: F1 spotřebuje v průměru 47 litrů na 100 km.

Technologie McLaren F1

Samonosná karoserie F1 je primárně vyrobena z uhlíkových vláken (CFK / uhlík). Jako ucelený modul má karoserie vysokou pevnost a malou hmotnost. Díky závěsem motoru a podvozku vyrobeným z hliníku a hořčíku je pohotovostní hmotnost F1 pouze 1100 kg. Při výrobě F1 bylo uhlíkové vlákno poprvé použito v sériové výrobě automobilů. Navíc se při vývoji braly v potaz aerodynamické aspekty jako nikdy předtím, díky čemuž už v té době měl McLaren F1 koeficient aerodynamického odporu jen 0,32. Dle srovnání: Mercedes-Benz CLA, nejaerodynamičtější sériově vyráběný automobil na světě, má koeficient odporu vzduchu 0,22 od roku 2013. Příčně montovaná převodovka má šest rychlostních stupňů a trojí spojku, která je také vyrobena z uhlíkových vláken. Zvláštností F1 je i to, že se jedná o trojsedadlový vůz: Řidič sedí uprostřed, aby měl lepší viditelnost a cit pro jízdu a mohl tak snadněji řídit vozidlo. Dále jsou mírně vzadu po pravé a levé straně od sedadla řidiče umístěna sedadla pro spolujezdce.