Honda Prelude

Honda Prelude je sportovním kupé, které vyráběla japonská automobilka Honda v období 1978 až 2001. Návrh Hondy Prelude byl volně odvozen od modelu Honda Accord a výroba tohoto vozu trvala po dobu pěti generací. Poslední vůz Honda Prelude opustil výrobní linku v roce 2001. Výroba modelu Prelude skončila kvůli uvedení nového modelu Honda Integra DC5. Honda Prelude byla prvním ze série vozů Honda s hudebně souvisejícími jmény. Za Hondou Prelude následovala Honda Quintet, Concerto či Ballade. Hlavní konkurenci Hondy Prelude tvořily Toyota Celica, Nissan Silvia a Mitsubishi Eclipse.

Uvedení Hondy Prelude na trh se uskutečnilo v roce 1978 v Japonsku. Světová premiéra se odehrála o 2 měsíce později během události AutoRAI v Amsterdamu. Nové vozy Honda Prelude se oproti svému předchůdci Hodně Accord vyznačovaly nižším a širším profilem. Honda Prelude (a také některé modely Hondy Accord) byly prvními vozy s motory do 2,0 litrů u kterých byl instalován posilovač řízení.

Součástí standardního vybavení Hondy Prelude byla panoramatická střecha, která se posléze stala ochrannou známkou vozů Prelude. Vozy Honda Prelude první generace získávaly pozitivní ohlasy veřejnosti. Od okamžiku zavedení na trh standardním motorem u Hondy Prelude byl EL SOHC 1602 ccm s osmi ventily. Tento motor produkoval výkon 80 PS (59 kW) při 5 tis. otáčkách za minutu. O něco později byla motorová řada rozšířena o nový agregát EK SOHC 1751 ccm s 12 ventily. Díky novému motoru se celkový výkon zvýšil na 90 PS (66 kW) při 5300 otáčkách za minutu.

Co se týče převodovek, vozy Honda Prelude byly standardně vybaveny pětistupňovou manuální převodovkou. V říjnu 1979 byla zavedena nová třístupňová automatická převodovka. V nabídce bylo kromě standardního čalounění také provedení Executive s koženými potahy sedadel. V roce 1981 v rámci menšího faceliftu se odehrál návrat k tradiční přístrojové desce místo kritizované Concentrated Target Meter.

Druhá generace

Druhá generace vozů Prelude byla poprvé uvedena na trh v Japonsku v roce 1982 a následně v roce 1983 se odehrála její světová premiéra. Vozy Honda Prelude druhé generace byly postaveny na úplně nové platformě a měly též k dispozici nové typy motorů. Například motor typu A18A či ET-2, objem 1,8 l s 12 ventily produkující 105 PS (77 kW). Na trzích Asie a Evropy byly vozy Honda Prelude k dostání s dvoulitrovým motorem typu DOHC s 16 ventily. Vozy druhé generace poprvé disponovaly pop-up světlomety, což umožňovalo snížení odporu vzduchu za jízdy a větší aerodynamiku.

Kvůli DOHC motorům o objemu 2 litry se musela upravit kapota, jelikož tento motor byl moc velký, aby se vešel pod původní kapotu. Původní 1,8litrový motor byl vyvinut speciálně pro Prelude tak, aby umožňoval co nejnižší podvozek. U evropské verze se také uskutečnily drobné úpravy, které se dotkly zadních světel, předních a zadních nárazníků. Vzhledem k poměrně nízké celkové hmotnosti vozu (pouhých 1025 kg) a vysokému výkonu (motor s 16 ventily produkoval 160 PS nebo 118 kW v případě japonské verze Hondy Prelude), auto bylo poměrně svižné ve srovnání se svými konkurenty. To pro hondu představovalo velký krok kupředu, jelikož většina vozů Prelude do té doby nemohla silně konkurovat vozům jiných značek.

Třetí generace

Vozy Prelude třetí generace byly poprvé uvedeny na trh v Japonsku v roce 1987. V roce 1988 se pak uskutečnilo uvedení vozů třetí generace na trhy ostatních zemí. Díky evolučnímu designu auto sdílelo designové prvky s Hondou NSX. Nový Prelude se mohl pochlubit pro svou dobu inovativními vlasnostmi: koeficientem odporu pouze 0,34, střešními sloupky vyrobenými z velice pevného kovu a prvním mechanickým systémem řízení zabudovaným do masově vyráběného osobního automobilu. Třetí generaci Preludu poháněl výlučně motor Honda B20A s 12 ventily u typu SOHC či 16 ventily u typu DOHC. Honda Prelude třetí generace byla vyhlášena autem roku 1987 ve verzi časopisu Wheels Magazine.